Historie

 AKTUALITY Z MÉ HUDEBNÍ HISTORIE:
7.6.2011
Díky mé mamince se mi od malička líbily bicí nástroje. Maminka mi pouštěla desky s Gustavem Bromem, Milanem Chladilem a jinými a já jsem prý v postýlce vždycky tleskal. Moc se mi líbil hlavně zvuk bicích. Od pěti let jsem začal sám brnkat na náš klavír. Vzpomínám si, že nejvíc mě bavilo, když jsem si pod něj lehl a začal hledat tóny a melodie ze spoda klávesnice. Od šesti jsem začal chodit do hudebky (LŠU-Gottwaldov) k paní učitelce, která byla zástupkyně ředitelky. Byla však velmi přísná a já jsem se však dostal k paní Jírů u které jsem byl až do roku 1971 (do mé deváté třídy ZDŠ). Přitom jsem chodil, spolu s Vítem Pelikánem a Ríšou Dvořákem na hudební nauku k paní učitelce Veselé. Ta byla občas také dost přísná, ale u ní nám to, protože nás byla plná třída, tak nevadilo. Jednou v zimě jsme šli všichni tři večer z nauky a řekli jsme si, že si uděláme sněhové koule. Taky že jo. Ale potom nás napadlo, že bychom ty koule mohli házet ze shora na chodník, kudy chodili lidi. Chodili jsme do osmé třídy a moc rozumu jsme z toho, co nás může potkat, neměli. Já jsem už tenkrát nosil trochu delší vlasy a vypadal jsem starší, což mě zachránilo. Nejdříve házel Vít, potom já. Na Ríšu se už nedostalo. Vítovi se podařilo hodit jedné paní svou velkou sněhovou kouli na klobouk, který ovšem měla na hlavě a já jsem to svojí koulí zřejmě dorazil!  Jak jsme to uviděli, tak jsme popadli věci a rychle pryč, na opačnou stranu schodiště, kde jsme se ukryli za výstupek v domění, že nám už nic nehrozí. Začli jsme si utírat z čela pot a usmívat se, že jsme to pěkně vyřešili, když v tom nám ztuhla krev v žilách! Kde se vzala, tu se vzala vyrostla před námi ona paní, s velkou čepicí sněhu na hlavě a první facku dala nevinnému Ríšovi, kterému tvář okamžitě zahořela. Druhou, ještě větší, dostal Vít a já jsem čekal, že budu třetí. K mému nesmírnému překvapení a k mé nesmírné úlevě na mě paní od plic vyštěkla: "Že se nestydíte, soudruhu!"
Koncem osmé třídy r. 1970 jsme v 6.ZDŠ Bartošova čtvrt, kam jsem devět let chodil,  založili s klukama kapelu (nejprve dlouho jenom teoreticky), kterou jsme nazvali THE FOUR BRIX (Čtyři cihly). Já jsem tak poprvé napsal do not aranž k tenkrát mé zamilované písni skupiny STATUS QUO (kterou jsem potom na vlastní oči viděl a slyšel v Praze ve Sportovní hale v Holešovicích v roce 1998, jako druhou -podle pořadí- předkapelu skupiny DEEP PURPLE-první byl KATAPULT). Jmenuje se PICTURES OF THE MASCHTICK MEN. Kluci se jí zhruba naučili a začali jsme jí zkoušet. Byli jsme čtyři: LUBOŠ SEDLÁČEK-zpěv, kytara, MICHAL VILÍM (viz obrázek z října roku 2011)-sólová kytara, já jsem hrál nejdřív piano, ale neměli jsme bubeníka a tak jsem začal tlouct bicí (tím začala moje bubenická kariéra). Zkoušeli jsme nejdřív u nás v pokojíku. Kluci měli španěly na které si přidělali snímače, Michal, který to měl od začátku těžké finančně si však brzy pořídil starší a technicky ne příliš dokonalou (moc neladila) elektrickou kytaru typu gibson na kterou se naučil výborně některé technické grify Radima Hladíka a našeho obdivovaného kytaristy britské kapely TEN YEARS AFTER-Alvina Lee. Lubošovi a samozřejmě nám také se líbila americká kapela CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL a začali jsme jí napodobovat. Jako jednu z prvních písniček jsme dělali tenkrát v roce 1971 píseň SLUNEČNÍ HROB skupiny BLUE EFFECT. Já jsem hrál místo na bicí, které jsem tenkrát neměl na tamburínu, kterou jsem dostal od našich. Ta ležela uprostřed na posteli a kolem jsem měl plechovky nejrůznější velikosti a tedy i zvuku. Že se hraje na bicí i nohama, tak to mě tenkrát nenapadlo. Naši mi koupili paličky a pan bubeník Kantor mi ukázal, jak se paličky drží a chvíli jsem k němu chodil na hodiny, které mi táta domluvil (hráli spolu v GOTTWALDOVSKÉ FILHARMONII-můj táta na violu). Asi kolem roku 1972 přišla změna, půjčil jsem si od spolužáka z hudební školy, kam jsem už však nechodil starou bicí soupravu, kterou vlastnil. Zahrál jsem si na ní v našem bytě ve čtvrti Julia Fučíka-3601 6. blok (dnes Obeciny 3601 6. blok), což způsobilo tenkrát  katastrofu a naprosté narušení mezisousedských vztahů. Mý rodiče se však o mě (hlavně maminka) postarali a v tomtéž roce mi koupili bicí soupravu AMATI KRASLICE za 6 500 Kčs, což byly tenkrát veliké peníze. S naší kapelou jsme však začli zkoušet jinde. Maminka pracovala na gottwaldovské hlavní poště, která vlastnila tenkrát na Kudlově nějaké chaty a domluvila, že jsme v ní mohli občas zkoušet. Přibil také člen-PETR PROCHÁZKA, který se nám líbil, protože byl takový srdečný a měl dlouhé černé vlasy, což tenkrát každý neměl. (pokračování příště).  
  

Zlínská kapela "Deep Purple Revival" vyšla z kapely "Koberec band" Miroslava Koňárka, kde působil také kytarista DPR, Josef Baletka a několik let zpátky v ní hrál také  baskytarista Václav Jordánek s kterým jsem začínal hrát v patnácti letech ve vinárně na sídlišti Malenovice a později jsme zkoušeli s výborným polským klavíristou Andrejem na Společenském domě v Otrokovicích. S oběma členy DPR a s Václavem Jordánkem jsme spolu hráli v kapele "ABSOLUTORIUM" a "NOVÉ ABSOLUTORIUM" (1973-1975), které jsem dělal od svých sedmnácti let
zpívajícího bubeníka a kapelníka a v které se začal tvořit repertoár skupin KB a DPR- repertoár skupiny Deep Purple, hlavně díky zpěvákovi a zaníceném "párplistovi", mému kamarádovi  Mirkovi Koňárkovi, jenž v tomto směru pokračoval po mém odchodu na dvouletou vojenskou službu úspěšně ve svých dalších kapelách a pokračuje s Josefem Baletkou dodnes.
Na vojně jsme v druhém ročníku založili útvarovou kapelu "Brdy 77" a dostali jsme se až do celostátního kola vojenské hudební soutěže ASUT-KROMĚŘÍŽ 77. 28.9. 1977 jsem byl propuštěn do civilu a 3.10. 1977 jsem nastoupil na nábor do POTRAVINY PRAHA. Přihlásil jsem se ke studiu Lidové konzervatoř-bicí k panu Jaroslavu Vackovi a ten mi doporučil svého žáka, studenta Vysoké školy zemědělské v Dejvicích, Emila Šálka ke kterému jsem začal od ledna 1978 chodit na kolej Vysoké školy zemědělské v Suchdole na bicí. 

 

Od května 1978 jsem začal bubnovat v pražské kapele "Švehlík" s Pavlem Richterem, Alexandrem Hajdovským a Lubošem Fidlerem. Zmínka o tom je na CD ŠVEHLÍK, které je možno zakoupit. Existuje také nahrávka z našeho jediného společného konzertu.
V roce 1978-79 jsme zkoušeli v projektu Zdenka Bartáka (později zpěv v kapele Pumpa) a Petra Rimského (bratr herce Pavla Rimského). Zde mě za bicími vystřídal Libor Remta (bývalý člen kapely "Index Y", kapelu možno spatřit ve filmu "S tebou mě baví svět"). V roce 1980 jsem absolvoval profesionální přehrávky na bicí u PKS, rozšířené v roce 1983 o profesionální zpěv.
Profesionální dráha:
Začal jsem profesionálně hrát na bicí u PKS v červenci 1980 v orchestru Zdeňka Brandy
ve vinárně Flora spolu s Michalem Mikulčákem (klavír, varhany). 1.10. 1980 jsem po rozpuštění kapely nastoupil na brigádu na Hlavní nádraží Praha. V březnu 1981 jsem nastoupil do orchestru Jana Štýbra a v červnu 1981 začal hrát v orchestru Jaroslava Fišáka ve vinárně Repré-Praha1, Náměstí republiky do 30.9. 1981. Od 1.10. jsem nastoupil do kapely v Společenském domě Špindlerův mlýn. 1.11. 1981 jsem začal hrát v orchestru Petra Gasseldorfera v Tatranu na "Sklíčkách" na Václavském náměstí. Zde jsem začal za bicíma zpívat (první moje píseň-FELICITA). Toho si všiml pan Ota Rendla a vzal mě do svého tria (s Rudou Havránkem). Hráli jsme nejprve ve vinárně Gruzia v ulici Na příkopech a potom v hotelu Olympik-na vyhlídce v posledním patře. 30.9. 1981 šel pan Oto Rendla pracovat jako hudební dramaturg PKS a my jsme s panem Havránkem zůstali sami. Naštěstí nás PKS od 1.10. 1981 poslalo do vinárny Bzenecká lipka v hotelu Flora na Praze 2, Vinohrady (nyní zde sídlí ředitelství VZP). Zde s námi začali hrát na střídačku dva externí kytaristé a trumpeťáci-oba ovládali oba nástroje-pan Jaroslav Šmakal a František Solař (z Holešova). Zde jsem se také seznámil se svou bývalou manželkou (oddáni 11.10.1985 na zámečku Libni, rozvedeni červen 1997 s kterou máme společně dceru Lucii-12.12. 1988). V roce 1986 Rudolf Havránek odjel profesionálné hrát do Dánska a kapelu dočasně převzal pan klavirista určený na PKS a my jsme se přestěhovali do vinárny Gruzia (leden 1986). V květnu jsem byl pověřen vedením kapely ve vyhlídkové vinárně hotelu Internacionál, Praha 6 ve složení: já bicí, Gadžo baskytara, Luboš Gulán varhany, Josef Srb kytara a mladá zpěvačka (jméno jsem zapoměl). Kapela se však rozpadla a v červenci jsme začli s kapelníkem Zdeňkem Jarešem-saxofon, klarinet, Lubošem Gulánem-varhany, baskytaristou (jméno jsem zapoměl) dávat s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou dohromady projekt TINGLTANGL v baru hotelu Tatran na Václavském náměstí, kde 20 let působil (a po dvaceti letech zde skončil) Richard Adam se svým půlnočním programem v němž vystupovala také jeho manželka. V tomto programu mimo pana Suchého a paní Molavcové vystupovali také soudobé hvězdy pop music (Ňaďa Urbánková, sestry Elefteriadu, Ljuba Hermanová a jako hosté třeba Karel Hála, Pavlína Filipovská, Karel Štědrý, Ivan Mládek atd.). Rovněž zde někteří talenti ve sboru začínali (Anna K, atd.). My jsme zde zajišťovali hudbu k tanci. Od 1.11. 1986 jsme byli přesunuti PKS do vinárny Bystryca na Národní třídě (byla nad jazzovým klubem Reduta), kde jsme hráli také silvestr 1986. Od 1.1. 1987 jsme začli hrát v Embasy baru na Václavském náměstí do 31.3. 1987. V té době jsem odešel od PKS na "volnou nohu". Začal jsem hrát s  orchestrem Jiřího Miloše příležitostná angažmá v pražských barech (Družba, Park hotel, U Šmelhausu atd.) a mimo Prahu (např. v létě r. 1988 taneční zábava v restauraci Na veverce v Brandýsku atd.) Začal jsem také příležitostně hrát (od roku 1987) v orchestru Antonína Mikulky v kavárně Vyšehrad v tehdejším Paláci kultury, kde s námi zpívala Magda Hrnčířová (nazpívala mimo jiné jako dítě píseň "Veselé vánoce"). Jako host vystupoval občas pan Arnošt Kavka.

Google translate

Objednejte si CD

Kontakt

Josef Bartoš
B.Pepino12@seznam.cz
+420 605 068 828
+420 602 651 976
+420 312 245 068