Historie

 AKTUALITY Z MÉ HUDEBNÍ HISTORIE:
7.6.2011
Díky mé mamince se mi od malička líbily bicí nástroje. Maminka mi pouštěla desky s Gustavem Bromem, Milanem Chladilem a jinými a já jsem prý v postýlce vždycky tleskal. Moc se mi líbil hlavně zvuk bicích. Od pěti let jsem začal sám brnkat na náš klavír. Vzpomínám si, že nejvíc mě bavilo, když jsem si pod něj lehl a začal hledat tóny a melodie ze spoda klávesnice. Od šesti jsem začal chodit do hudebky (LŠU-Gottwaldov) k paní učitelce, která byla zástupkyně ředitelky. Byla velmi přísná ale já jsem se dostal k paní Jírů u které jsem byl až do roku 1971 (do mé deváté třídy ZDŠ). Přitom jsem chodil, spolu s Vítem Pelikánem a Ríšou Dvořákem na hudební nauku k paní učitelce Veselé. Ta byla občas také dost přísná, ale u ní nám to, protože nás byla plná třída, tak nevadilo. Jednou v zimě jsme šli všichni tři večer z nauky a řekli jsme si, že si uděláme sněhové koule. Taky že jo. Ale potom nás napadlo, že bychom ty koule mohli házet ze shora na chodník, kudy chodili lidi. Chodili jsme do osmé třídy a moc rozumu jsme z toho, co nás může potkat, neměli. Já jsem už tenkrát nosil trochu delší vlasy a vypadal jsem starší, což mě zachránilo. Nejdříve házel Vít, potom já. Na Ríšu se už nedostalo. Vítovi se podařilo hodit jedné paní svou velkou sněhovou kouli na klobouk, který ovšem měla na hlavě a já jsem to svojí koulí dorazil!  Jak jsme to uviděli, tak jsme popadli věci a rychle pryč na opačnou stranu schodiště, kde jsme se ukryli za výstupek v domění, že nám už nic nehrozí. Začli jsme si utírat z čela pot a usmívat se, že jsme to pěkně vyřešili, když v tom nám ztuhla krev v žilách! Kde se vzala, tu se vzala vyrostla před námi ona paní, s velkou čepicí sněhu na hlavě a první facku dala nevinnému Ríšovi, kterému tvář okamžitě zahořela. Druhou, ještě větší, dostal Vít, protože byl mohutnější a já jsem čekal, že budu třetí. K mému nesmírnému překvapení a k mé nesmírné úlevě na mě paní od plic vyštěkla: "Že se nestydíte, soudruhu!"
Koncem osmé třídy r. 1970 jsme v 6.ZDŠ Bartošova čtvrt, kam jsem devět let chodil,  založili s klukama kapelu (nejprve dlouho jenom teoreticky), kterou jsme nazvali THE FOUR BRIX (Čtyři cihly). Já jsem tak poprvé napsal do not aranž k tenkrát mé zamilované písni skupiny STATUS QUO (kterou jsem potom na vlastní oči viděl a slyšel v Praze ve Sportovní hale v Holešovicích v roce 1998, jako druhou -podle pořadí- předkapelu skupiny DEEP PURPLE-první předkapela byl KATAPULT). Jmenuje se PICTURES OF THE MASCHTICK MEN. Kluci se jí zhruba naučili a začali jsme jí zkoušet. Byli jsme čtyři: LUBOŠ SEDLÁČEK-zpěv, kytara, MICHAL VILÍM (viz obrázek z října roku 2011)-sólová kytara, já jsem hrál nejdřív piano, ale neměli jsme bubeníka a tak jsem začal tlouct bicí (tím začala moje bubenická kariéra). Zkoušeli jsme nejdřív u nás v pokojíku. Kluci měli španěly na které si přidělali snímače, Michal, který to měl od začátku těžké finančně si však brzy pořídil starší a technicky ne příliš dokonalou (moc neladila) elektrickou kytaru typu gibson na kterou se naučil výborně některé technické grify Radima Hladíka a našeho obdivovaného kytaristy britské kapely TEN YEARS AFTER, Alvina Lee. Lubošovi a samozřejmě nám také se líbila americká kapela CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL a začali jsme jí napodobovat. Jako jednu z prvních písniček jsme dělali tenkrát v roce 1971 píseň SLUNEČNÍ HROB skupiny BLUE EFFECT. Já jsem hrál místo na bicí, které jsem tenkrát neměl na tamburínu, kterou jsem dostal od našich. Ta ležela uprostřed na posteli a kolem jsem měl plechovky nejrůznější velikosti a tedy i zvuku. Že se hraje na bicí i nohama, tak to mě tenkrát nenapadlo. Naši mi koupili paličky a pan bubeník Kantor mi ukázal, jak se paličky drží a chvíli jsem k němu chodil na hodiny, které mi táta domluvil (hráli spolu v GOTTWALDOVSKÉ FILHARMONII, můj táta na violu). Asi kolem roku 1972 přišla změna, půjčil jsem si od spolužáka z hudební školy, kam jsem už však nechodil starou bicí soupravu, kterou vlastnil. Zahrál jsem si na ní v našem bytě ve čtvrti Julia Fučíka-3601 6. blok (dnes Obeciny 3601 6. blok), což způsobilo tenkrát  katastrofu a naprosté narušení mezisousedských vztahů. Mý rodiče se však o mě (hlavně maminka) postarali a v tomtéž roce mi koupili bicí soupravu AMATI KRASLICE za 6 500 Kčs, což byly tenkrát veliké peníze. S naší kapelou jsme však začli zkoušet jinde. Maminka pracovala na gottwaldovské hlavní poště, která vlastnila tenkrát na Kudlově nějaké chaty a domluvila, že jsme v jedné z nich mohli občas zkoušet. Přibil také člen - PETR PROCHÁZKA, který se nám líbil, protože byl takový srdečný a měl dlouhé černé vlasy a učil se elektrikářem, což byl pro nás velký přínos.
  

Zlínská kapela "Deep Purple Revival" vyšla z kapely "Koberec band" Miroslava Koňárka, kde působil také kytarista DPR, Josef Baletka a několik let zpátky v ní hrál také  baskytarista Václav Jordánek s kterým jsem začínal hrát v patnácti letech ve vinárně na sídlišti Malenovice a později jsme zkoušeli s výborným polským klavíristou Andrejem na Společenském domě v Otrokovicích. S oběma členy DPR a s Václavem Jordánkem jsme spolu hráli v kapele "ABSOLUTORIUM" a "NOVÉ ABSOLUTORIUM" (1973-1975), které jsem dělal od svých sedmnácti let
zpívajícího bubeníka a kapelníka a v které se začal tvořit repertoár skupin KB a DPR- repertoár skupiny Deep Purple, hlavně díky zpěvákovi a zanícenému "párplistovi", mému kamarádovi  Mirkovi Koňárkovi, jenž v tomto směru pokračoval po mém odchodu na dvouletou vojenskou službu úspěšně ve svých dalších kapelách a pokračuje dodnes.
Na vojně jsme v Jincích v druhém ročníku založili útvarovou kapelu "Brdy 77" a dostali jsme se až do celostátního kola vojenské hudební soutěže ASUT-KROMĚŘÍŽ 77.Nemalý podíl na tom měla má první písnička,ZELENÁ PRO ŽIVOT na kterou napsal text náš sólový kytarista Milan Galandr. Dne 28.9. 1977 jsem byl propuštěn do civilu a 3.10. 1977 jsem nastoupil na nábor do POTRAVINY PRAHA. Přihlásil jsem se ke studiu Lidové konzervatoř-bicí k panu Jaroslavu Vackovi a ten mi doporučil svého žáka, studenta Vysoké školy zemědělské v Dejvicích, Emila Šálka ke kterému jsem začal od ledna 1978 chodit na kolej Vysoké školy zemědělské v Suchdole na bicí. 

 

Od května 1978 jsem začal bubnovat v pražské kapele "Švehlík" s Pavlem Richterem, Alexandrem Hajdovským a Lubošem Fidlerem. Zmínka o tom je na CD ŠVEHLÍK, které je možno zakoupit. Existuje také nahrávka z našeho jediného společného konzertu.
V roce 1978-79 jsme zkoušeli v projektu Zdenka Bartáka (později zpěv v kapele Pumpa) a Petra Rimského (bratr herce Pavla Rimského). Zde mě za bicími vystřídal Libor Remta (bývalý člen kapely "Index Y", kapelu možno spatřit ve filmu "S tebou mě baví svět").Kytaru hrál Marek Šimůnek. V roce 1980 jsem absolvoval profesionální přehrávky na bicí u PKS, rozšířené v roce 1983 o profesionální zpěv.
Profesionální dráha:
Začal jsem profesionálně hrát na bicí u PKS v červenci 1980 v orchestru Zdeňka Brandy
ve vinárně Flora spolu s Michalem Mikulčákem (klavír, varhany). 1.10. 1980 jsem po rozpuštění kapely nastoupil na brigádu na Hlavní nádraží Praha. V březnu 1981 jsem nastoupil do orchestru Jana Štýbra a v červnu 1981 začal hrát v orchestru Jaroslava Fišáka ve vinárně Repré - Praha1, Náměstí republiky do 30.9. 1981. Od 1.10. jsem nastoupil do kapely v Společenském domě Špindlerův mlýn. 1.11. 1981 jsem začal hrát v orchestru Petra Gasseldorfera v Tatranu na "Sklíčkách" na Václavském náměstí. Zde jsem začal za bicíma zpívat (první moje píseň-FELICITA). Toho si všiml pan Ota Rendla (u něj začínal v kavárně Vltava před mnoha lety Karel Gott) a vzal mě do svého tria (s Rudou Havránkem). Hráli jsme nejprve ve vinárně Gruzia v ulici Na příkopech a potom v hotelu Olympik - na vyhlídce v posledním patře. 30.9. 1981 šel pan Oto Rendla pracovat jako hudební dramaturg PKS a my jsme s panem Havránkem zůstali sami. Naštěstí nás PKS od 1.10. 1981 poslalo do vinárny Bzenecká lipka v hotelu Flora na Praze 2, Vinohrady (nyní zde sídlí ředitelství VZP). Zde s námi začali hrát na střídačku dva externí kytaristé a trumpeťáci - oba ovládali oba nástroje - pan Jaroslav Šmakal a František Solař (z Holešova). Zde jsem se také seznámil se svou bývalou manželkou (oddáni 11.10.1985 na zámečku Libni, rozvedeni červen 1997 s kterou máme společnou dceru Lucii-12.12. 1988). V roce 1986 Rudolf Havránek odjel profesionálné hrát do Dánska a kapelu dočasně převzal pan klavirista určený na PKS a my jsme se přestěhovali do vinárny Gruzia (leden 1986). V květnu jsem byl pověřen vedením kapely ve vyhlídkové vinárně hotelu Internacionál, Praha 6 ve složení: já bicí, Gadžo baskytara, Luboš Gulán varhany, Josef Srb kytara a mladá zpěvačka (jméno jsem zapomněl). Kapela se však rozpadla a v červenci jsme začli s kapelníkem Zdeňkem Jarešem - saxofon, klarinet, Lubošem Gulánem - varhany, baskytaristou (jméno jsem zapomněl) dávat s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou dohromady projekt TINGLTANGL v baru hotelu Tatran na Václavském náměstí, kde 20 let působil (a po dvaceti letech zde skončil) Richard Adam se svým půlnočním programem v němž vystupovala také jeho manželka. V tomto programu mimo pana Suchého a paní Molavcové vystupovali také soudobé hvězdy pop music (Ňaďa Urbánková, sestry Elefteriadu, Ljuba Hermanová a jako hosté třeba Karel Hála, Pavlína Filipovská, Karel Štědrý, Ivan Mládek atd.). Rovněž zde někteří talenti ve sboru začínali (Anna K, atd.). My jsme zde zajišťovali hudbu k tanci. Od 1.11. 1986 jsme byli přesunuti PKS do vinárny Bystryca na Národní třídě (byla nad jazzovým klubem Reduta), kde jsme hráli také silvestr 1986. Od 1.1. 1987 jsme začli hrát v Embasy baru na Václavském náměstí do 31.3. 1987. V té době jsem odešel od PKS na "volnou nohu". Začal jsem hrát s  orchestrem Jiřího Miloše příležitostná angažmá v pražských barech (Družba, Park hotel, U Šmelhausu atd.) a mimo Prahu (např. v létě r. 1988 taneční zábava v restauraci Na veverce v Brandýsku atd.) Začal jsem také příležitostně hrát (od roku 1987) v orchestru Antonína Mikulky v kavárně Vyšehrad v tehdejším Paláci kultury, kde s námi zpívala Magda Hrnčířová (nazpívala mimo jiné jako dítě píseň "Veselé vánoce"). Jako host vystupoval občas pan Arnošt Kavka.

Souběžně s tímto příležitostným angažmá jsme s Orchestrem Jiřího Miloše začali provozovat v Národním domě na Žižkově dva pořady, které nebyly každý den. "ŽIŽKOVSKÝ CANRDRBÁL", komponovaný pořad s tématikou dřívějšího Žižkova. Byl to vlastně průvod tehdejší hašlerovskou Prahou. Bylo zde spousta staropražských písní, které jsme s OJM doprovázeli a mezi to byly vloženy vystoupení jednotlivých herců. Byli to třeba pan Šíp (otec textaře a moderátora Karla Šípa), Luděk Sobota, Václav Štekl, Josef Bek, Alena Vránová, Jiří Císler atd. Druhý pořad se jmenoval REVUE a zde účinkovali známí českoslovenští akrobaté. Obzvlášť jedno toto číslo vyžadovalo přesný doprovod bicích a to jsme vždy zvládli. Na oba tyto pořady jezdili diváci z celého tehdejšího ČSSR i ze zahraničí. Příchodem Sametové revoluce 17.11. 1989 oba tyto pořady zanikly. Počínaje rokem 1990 jsem začal spolupracovat s pražskou dechovkou ŽIŽKOVANKOU, kterou vedl pan Josef Jelínek a byl jsem s ní v roce 1990 na svém prvním zahraničním angažmá ve Vídni. Od roku 1991 jsem začal hrát a zpívat s kapelou Antonína Mikulky v zahraničí, jako doprovodná kapela zpěváka Petra Altmana, která však měla také svůj vlastní program. Účinkovali jsme především v Lipsku a okolí, také v Zittau a převážně v této oblasti. V roce 1992 jsem přijal angažmá v kapele Vladimíra Mejstříka, která účinkovala v tehdejším Paláci kultury (dnes Kongresové centrum Praha) v kavárně SAN REMO (dříve kavárna VYŠEHRAD). To bylo náročné denní angažmá a do toho se začalo jezdit s dechovkou MEJSTŘÍŇANKA do zahraničí (Pasov, Drážďany a okolí, Míšeň, jednou jsme hráli nedaleko Eisenachu atd.) Jelikož jsem mimo bicích a obligátního klavíru a zpěvu, vystudoval na LŠU - "Specializované účelové studium pro pracující, dříve lidová konzervatoř" také dirigování a skladbu, začal jsem také sám skládat. Nejprve to byly drobné skladbičky, potom skladba pro rytmiku, harfu a smyčce (LUCINKA), skladba pro big band (DĚTSKÝ KOUTEK). Ve třetím ročníku (rok 1988) jsem dostal za úkol skladbu pro orchestr a smyčce (PODZIMNÍ ZAHRADA)a nakonec má absolventská práce pro symfonický orchestr a rockovou kapelu (SALTZBURSKÝ VÝVAR, kterou tak nazval můj vyučující, prof. VÍT CLAR. Věnoval jsem jí však před dvěma lety svému vnukovi Martinovi s novým názvem, MÉMU MALÉMU MARTINOVI). Asi v roce 1990 jsem napsal své žákyni Monice Goldbergerové píseň NA HRÁZI (text Petra Hedvičáková) a s ní byla Monika v roce 1995 na soutěži DĚČÍNSKÁ KOTVA a obsadila šesté místo, jako nejmladší účastnice. Tato písnička se potom natočila (spolu s 11 dalšími mými písněmi) na moje 1. CD ESMERALDA. (viz mé internetové stránky www.pepinobartos.cz). Od roku 1990 jsem také začal spolupracovat s pěveckým sborem BACH COLLEGIUM PRAHA, kde jsem zpíval ve sboru bas. Pravidelně jsme zkoušeli pod vedením Vladimíra Nováka v kulturním domě HOMOLKA na Praze 5. Absolvovali jsme řadu vystoupení v Praze i okolí s některými významnými hudebníky ( varhaník Jaroslav Tůma atd.). Koncem roku 1993 jsem proto dostal nabídku jít zpívat a dělat sbormistra do zahraničního sboru JOHANN STRAUSS OPERETTE WIEN. Absolvovali jsme pod hlavičkou FISIO náročné zkoušky v Praze a ve Vídni a v roce 1994 jsme vyjeli v lednu na 1. turné po evropských státech s operetou NOC V BENÁTKÁCH (Německo, Dánsko, Belgie, Švýcarsko, Rakousko). Další rok to byla opereta NETOPÝR, v roce 1996 CAREVIČ a v roce 1997 VESELÁ VDOVA. Další angažmá nám už nebyla nabídnuta. V roce 1997 jsem maturoval na STŘEDNÍ PEDAGOGICKÉ ŠKOLE v Praze 6 Dejvicích, kterou jsem po celou dobu angažmá dálkově studoval (obor vychovatelství a výuka v mateřské školce). Živil jsem se také výukou na hudební nástroje v rámci své soukromé hudební školy, kterou prezentuji pod etiketou LEGEND MUSIC a výukou hudební výchovy na některých ZDŠ, především na škole Chabařovická a jako vedoucí školního klubu v ZDŠ Na Slovance. Přivydělával jsem si také hrou na klavír, především v strahovském hotelu Vaníček, kde jsem mimo jiné hrál panu generálu Pattonovi a jeho choti, synovi onoho slavného generála, který za 2. světové války osvobodil celou západní Evropu. Toto vystoupení zprostředkoval pan Jiří Stanislav, kterému jsem za to velmi vděčný a jsem s ním ve spojení. V toce 1997 jsem byl osloven jednou filmovou společností, zda li bych neudělal hudební doprovod k určitým scénám v holandském filmu Winter 89, jehož některé interiéry a exteriéry se natáčely v CR, především v Praze. Dále byli přizváni ke spolupráci pan kytarista a zpěvák Jarda Toms a Hanka Ledecká, sestra zpěváka Janka Ledeckého. V této sestavě jsme natočili v improvizovaném studiu na Fakultě tělesné výchovy v Praze 6 Dejvicích základy a ty se potom pouštěly v určených filmových scénách a my jsme dělali, že zpíváme a hrajeme. Holandští filmaři však byli profesionálové každým coulem, takže to dobře dopadlo. Film režíroval Izraelský režisér žijící v Holandsku Danniel Danniel. Účinkovali zde také někteří čeští a slovenští herci: Markéta Hrubešová, Petr Motloch, Juliana Johanidesová, Zuzana Stivínová a Jan Budař. Od roku 1999 jsme začali zkoušet s mými dvěma žáky Andreou Hanzelkovou (zpěv) a Janem Růžičkou (skladba) mé písně, které jsem složil. V roce 2000 jsme se pojmenovali GENERACE 2000 a mimo několik koncertů v mateřských školkách, hudebninách na Jungmanově náměstí v Praze a v domovech seniorů jsme začali pracovat na natočení CD. Byly to nejprve dvě moje písně, které s námi točila ve studiu DANTE MUSIC Petra Kryštofová (VZPOMÍNKY, 50 KM OD MOŘE). V roce 2000 jsem byl také pozván do ZDŠ Chabařovická, kde mi bylo nabídnuto připravovat školní pořad "Chabařovický zpěváček" a účinkující děti doprovázet a též výuka hudební výchovy pro 2. stupeň. První ročník soutěže jsem doprovázel děti na akordeon, druhý už na svůj klávesový nástroj. Byla pořádána ve školní jídelně Chabařovická, která byla vždy do poslední židle obsazená. Moderovali jí někteří učitelé a pozvaní činoherci ( Jan Zadražil a jiní). V roce 2001 jsem dostal nabídku od svého dobrého přítele Michaela Mikulčáka na záskok za něj na Švýcarskou říční loď SWISS CROWN, jako lodní hudebník. Loď plula hlavně trasu Pasov - Budapešť se zastávkami v Linzi, Vídni, Bratislavě a Estergomu. První moje plavba začala v červnu 2001 ve Vídni. Hrálo se několikrát denně, při tom se dělaly také pomocné práce (úklid baru, pomoc při nakládání zboží, při nalodění pasažérů atd.). Volno nebylo, sezóna začínala v březnu a končila v říjnu. Mimo to byly také zimní cesty, které jsem absolvoval na jiných lodích. Lodního hudebníka jsem vykonával do roku 2007, kdy jsem v důsledku zhoršení zdravotního stavu maminky, paní Marie Bartošové z lodi SWISS CROWN na vlastní žádost odešel. V roce 2005 jsem se na lodi SWISS DIAMOND seznámil s přední švýcarskou akordeonistkou, která natočila ve studiu v Menznau, poblíž Luzernu mou skladbu, jež jsem pro ni složil a nazval ji MOLE SLADKÁ CLAUDIA. Umístila jí na jedno ze svých CD a bylo také vysíláno na některé švýcarské rozhlasové stanici. Účinkoval jsem rovněž na bicí v jejím švýcarském orchestru. V době, kdy jsem hrál na lodi a v zimě jsem byl často v ČR jsem byl přizván do kapely POKROK jako bubeník, tuto kapelu vedl kytarista Marek Frýdl a my jsme spolu potom absolvovali množství koncertů (Veletržní palác, U modré opice atd.) V průběhu své práce lodního hudebníka se mi podařily seskupit nějaké finanční prostředka a na základě toho bylo s pomocí některých mých žáků a především šéfa studia, Dana Hoffrichtera, natočeno mé 1. CD ESMERALDA, které obsahuje další mé písně: 1. PODIVÍN text Petr Havlina, 2. BALADA V MÁJI V METRU můj text, 3.SRDCE V ČAJI text Ivana Káninská, 4. MAMINČINA SAMBA můj text, 5. VZPOMÍNKY text David Laňka, 6. 50km OD MOŘE text Petr Havlina, 7. ESMERALDA můj text, 8. LOUPEŽ STOLETÍ text Eliška Hlavová, 9. NA HRÁZI text Petra Hedvičáková, 10. TERMÍN text David Laňka, 11. PRO LUCINKU text Petr Havlina, 12. PAŠÁCI, PAŠÍCI, KABRŇÁCI můj text. Píseň ESMERALDA měla na palubě lodí, kde jsem působil, slušný ohlas. V roce 2008 jsem se seznámil s PhDr. Janou Křehlovou, která měla na mě ze strany pedagogické dosti velký vliv. Ten se projevil v tom, že na její naléhání jsem dělal příjímací zkoušky na Masarykovu univerzitu do Brna na obor Hudební věda. Byl jsem přijat a od října 2009 jsem začal hudební vědu na filozofické fakultě MU studovat. Největší oporou mi ale přesto byla moje maminka, Jana mi pomáhala odborně. Náš vztah však nevydržel a počátkem 3. ročníku jsme se z důvodů finančních neshod rozešli. V roce 2013 jsem promoval se svou prací "Život a dílo Richarda Týnského Uměleckého ředitele SSOKG." Práce byla co do hloubky obsahu a množství materiálu dobře hodnocena, odkaz na tuto mou práci je ve Wikipedii při zadání jména Richarda Thierjunga Týnského do vyhledávače. V roce 2008 jsem začal pracovat na mém druhém CD MOZRUK, které je složeno z mých instrumentálních skladeb LUCINKA, PĚKNÝ DEN, BALADA V MÁJI V METRU (pro sbor), RUDESHEIMSKÉ VÁNOČNÍ TRHY, PRŠÍ, MOZRUK, ROMANTICKÉ LÉTO, MAMINČIN ODLOŽENÝ MOBILNÍ TELEFON ERICSSON, ŠVÝCARSKO - ČESKO 0:2. PROCHÁZKA VEČERNÍM BASELEM. Odkaz je na mých stránkách www.pepinobartos.cz. Od roku 2014 jsem začal spolupracovat se zpěvačkou Olgou Mikešovou na projektu hudebního dua, jehož stěžejní program by byl účinkování pro starší lidi v domovech seniorů. Tento program provádíme pod jménem DUOTÓN1 a hrajeme a zpíváme především pro DS v Praze, ale i pro blízké okolí (je možno nás shlédnout na You Tube, odkaz je na úvodní stránce www.pepinobartos.cz). V roce 2016 jsem začal spolupracovat s Janem Lejčkem, bubeníkem a jeho kapelou, která působí především v oblasti Vlašimi. Tato spolupráce trvala asi dva roky a přinesla různá taneční vystoupení v oblasti Vlašimi, Českého Štemberka a v Táboře či v Praze. Později s námi spolupracovala ostravská zpěvačka Běla. Naposledy jsem se setkal s Honzou Lejčkem ve studiu jeho bratra v jejich rodné obci na Vysočině při natáčení základů lidových písní. V roce 2016 a 2017 jsem hrál několikrát smluvně na klavír a harmoniku v předsálí divadla Ta Fantastika a téhož roku jsem začal na bicí zkoušet s country kapelou v Suchdole, ale neměli jsme jediné vystoupení a proto jsem se s nimi rozešel. Od roku 2000 jsem, na přání mé maminky, začal trénovat na akordeon. Hrál jsem nejdříve při svých vystoupeních na svatbách i jiných akcích a potom také při svém angažmá na lodi. Rovněž jsem několikrát hrál s dechovkou MEJSTŘÍŇANKOU v německém Bad Fussing. Od roku 2017 jsem začal chodit hrát na harmoniku na pozvání do hudební restaurace na Starém městě v Praze 1. Během roku 2018 jsem začal hru na akordeon vyučovat a navázal jsem tak na opětovný začátek mé výuky na hudební nástroje, tentokrát již pod firmou HUDEBKA.cz. S Olgou Mikešovou hrajeme a zpíváme stále v domovech seniorů. Začal jsem opět hrát klavír v triu, které jsme založili s Jindrou Dostálem a Pavlem Navratowitzem a samostatně pod panem Ketnerem. Koncem června (21. 6. 2019 )budeme natáčet s pražskou zpěvačkou a saxofonistkou PETROU RÉZOVOU tři mé písně na její nové CD ( NÁHODOU, NA SCÉNĚ TY A JÁ, RŮŽE).

Google translate

Objednejte si CD

Kontakt

Josef Bartoš
B.Pepino12@seznam.cz
+420 602 651 976